Popis historické události ze 2.března 1945

          2.března 1945 se vzneslo 1232 bombardérů od 8.letecké armády USAAF (Fortressy a Liberátory) doprovázených 774 doprovodnými stíhacími letouny (Mustangy a Thunderbolty). Měli kurz Německo, kde měli zničit několik závodů na pohonné hmoty. Na odpor vzlétlo asi 200 Německých letounů od IX. Fliegerkorpsu. Vzdušný boj se odehrával nad Saskem a několik střetů také nad Čechami.

         1.Air Division se 450 letadly typu B17 spolu se 272 Mustangy (P-51) mělo za cíl rafinerie v Bohlenu a Rositzu, tam odhodilo bomby pouze 129 strojů. Dalších 255 Fortressů dalo přednost dalšímu cíli, jímž byla Saská Kamenice. Při té příležitosti dopadlo i několik pum na Ústí nad Labem.

         Přílet nad České území byl zaznamenán v prostoru Duchcova kolem 10,19h. Většina Američanů měla prázdné pumovnice a nad českým územím měli učinit otočku na cestě k domovu. Obrátka svazu nastala mezi 10.40 a 11.00h západně od Prahy, přibližně v prostoru Kladna a Slaného. A právě zde napadlo svaz asi 15 FockeWulfů Fw 190A-9 a D-9 ze sestavy II/JG 301, kteří startovali ze základny Stendal kolem10.15h. Němečtí piloti zaútočili téměř okamžitě. Ovšem stíhací Mustangy od 352.Fighter Group byli na místě a krvavě s nimi zúčtovali. Přesto se jim podařil jeden sestřel. V 10.36 hodin se stal obětí bombardér B17-G výrobního čísla 44-6573. Náležel do sestavy 603 Sqadrony 398.Bomber Group. Před dopadem se oddělila zadní část letounu z níž vyskočili dva členové z devítičlenné posádky, zadní a boční střelec. Zadní střelec přistál několik kilometrů od trosek, mezi obcemi Olšany a Brandýsek. Při doskoku si však zlomil ruku o telegrafní sloup. Po zadržení místními četníky byl nejprve ošetřen tamějším lékařem a pak dopraven vojenskou sanitkou do lazaretu ve Slaném. Osud druhého střelce není znám a později byl prohlášen za mrtvého. Ostatní členové osádky bohužel zahynuli v troskách letadla.

     Protože přímých účastníků dějů kolem konce 2. světové války neúprosně ubývá, chtěl bych popsat to, co jsem v té době prožil a viděl na vlastní oči. Popisované příběhy se týkají města Slaného a nejbližšího okolí. Tam jsem v té době chodil do školy. Jelikož mne od dětství zajímala letadla, většina popisovaných vzpomínek se jich nějak dotýká.

Viděno očima tenkrát dvanáctiletého kluka.

     Místo dopadu: jihozápadně od města Slaný, na poli "nad Těhulí". Přibližně 100-150 m východně elektrického vedení  o vysokém napětí. Toto vedení v době pádu již stálo a nezměněno stojí dodnes. Proto je z polohy stožárů pro pamětníka možné, poměrně přesně určit místo dopadu bombardéru.

Souřadnice místa dopadu:    N 50° 12´ 45"; E  14° 04´ 58"  (Dodatečně naměřeno systémem GPS. Nepřesnost odhadu +/- 50 m.)

     Bylo před polednem 2. března 1945. Den byl zamračený a vál silný západní vítr. Byl ohlášen nálet spojeneckých letadel. Protože v té době byly nálety skoro na denním pořádku, na vesnicích jim nebyla věnována žádná zvláštní pozornost. Bydleli jsme tenkrát ve Kvíci u Slaného, ve čtvrti zvané "V chaloupkách" č.p.14. Zasedli jsme právě k obědu. Vzpomínám si, že jsme měli hrachovou polévku. Do hučení větru se mísilo hučení, nad mraky letících svazů bombardovacích  letadel. Náhle se tento hluk začal zesilovat a přecházel v řev.  S otcem jsme nechali polévku polévkou, vyběhli před dům a pátrali po zdroji hluku.  Z mraků, ve výšce hrubým odhadem asi 500m, se náhle vynořil 4-motorový bombardér. Chyběly mu ocasní plochy ale všechny motory řvaly na plné obrátky. Letoun se točil a kouřilo se z něj. Padal poměrně pomalu. Z dnešního pohledu bych řekl, že padal v ploché vývrtce. Tenkrát jsem samozřejmě nevěděl, co to plochá vývrtka je.  Jeho dopadnutí jsme z našeho stanoviště neviděli. Jenom sloup kouře a plamenů. Okamžitě jsme se rozeběhli směrem k lesu zvaném "Malá Amerika" za kterým letadlo spadlo. Proběhli jsme lesík, vyšplhali na kopec do ořechovky a již jsme viděli, kde letadlo leží. K našemu zklamání již u něho byla skupina německých vojáků, která měla v té době v blízkém lese vojenské cvičení. Vzhledem k němcům, jsme se neodvážili  přiblížit a zůstali jsme skryti v ořechovce. Ti, bez ohledu na stále ještě ve vraku vybuchující munici, rabovali. Nesli několik náručí rozbalených padáků, též kožišinové letecké boty. Náhle se z mraků vynořili 2 americké stíhačky. Němci se rozprchli a poschovávali kde se dalo. Také mě otec zatlačil do prohlubně v opuce. Přesto jsem hlavu stejně vystrčil a díval se, neboť moje zvědavost byla větší než strach. Stihači zřejmě nehodlali střílet. Dvakrát  zakroužili nad troskami a když viděli, že se nedá nic dělat zmizeli opět v mracích. Přes moji touhu, se na to všechno podívat zblízka, mě táta popadl a šli jsme domů. Uhlídejte ale kluka hořícího zvědavostí. Po asi dvou hodinách jsem se tam vypravil znovu sám. Jednotka vojáků zmizela a trosky hlídal pouze strážný s puškou.  Kolem dokola postávali civilové, také několik mých kamarádů jsem tam potkal. Poblíž trosek leželi 4 mrtví letci. Měli různá zranění. Jednomu dokonce chyběla půlky hlavy. Vnitřek rozpáraného trupu letadla,  část která neshořela, byl pomazán krví a zbytky ostatků. Přijelo auto, naložili mrtvé a hledali ve shořelé přední části trupu letadla. Z popela vyhrabali další 4 mrtvá těla. Vlastně jenom černé škvarky. Byli to různě zkroucené postavy scvrklé na velikost asi půl metru. Dost dlouho mne vzpomínka na ten otřesný pohled pronásledovala. Po létech jsem podobný obrázek viděl v museu v Pompejích. S památkou těchto mrtvých, pohřbených na slánském hřbitově byli dlouho problémy. Nejen za německé okupace , kdy se tajně na jejich hrobě objevovaly květiny, ale i dlouhá léta komunismu těmto padlým nepřála. 

     S kamarády jsme ke zbytkům letadla chodili ještě často. Bdělost strážných časem opadla, ostatně už tam nezůstalo pro nikoho nic cenného. Pro nás kluky se tam ale ještě cennost našla. Prasklá pneumatika ostruhového kola. Mělo průměr asi půl metru. Jeho duši jsme strážným za zády ukradli, rozřezali a měli jsme gumy na praky. Zbytky trosek byli časem odvezeny. Asi majitelem pole. Po několika létech jsem kusy duralových plechů, různých částí, zarezivělých ložisek , pák a zbytků, náhodně objevil pod statkem Těhule. V muldě poblíž cesty, která vede (vedla ?) od vjezdu na dálnici "nad Čubou" kolem statku směrem k drůbežárně.

Tam skončila létající pevnost  Douglas B17-G výrobního čísla 44-6573.